Lásko Mně Ubývá Sil

G Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel, D sedl za stůl a uslyšel smích, Am D krásná se zdála a na mne se smála, Am D G já se zeptal, jak říkat jí smím, G jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej, G7 C máš-li touhu, tak líbat mě smíš, D a bílá jak svíce už neřekla více, G já se díval, jak sedá si blíž. G Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil, D a vzápětí zamířil k nám, Am D já cítil, jak blednu a dech můj se krátí, Am D G já malý byl a byl jsem sám, G to, co potom se stalo, mě úplně vzalo G7 C měl začít a právem mě zbít, D však zničil mé plány, řek' namísto rány G slov pár, dodnes slyším je znít. G C Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil, G já říkal si dávno, že bídným jsem byl, C já cítil se králem, teď chudák jsem málem G a v mlhách se ztrácí můj cíl," D G řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil." A Dál vím, že zmizel jak spadané listí, E ale jeho stín nezmizel s ním, Bm E my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli, Bm E A i tam s námi stál ten stín, A byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe, A7 D jak si říkám, že nepůjdu dál, E Už nevím nic o ní, jen hlavou se honí A těch slov pár a stín, co tam stál. A D Řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil, A já říkal si dávno, že bídným jsem byl, D já cítil se králem, teď chudák jsem málem A a v mlhách se ztrácí můj cíl, E A řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil." E A řekl jí:"Lásko, mně ubývá sil."