Plachetnice

Am Em Am Po obloze vítr žene stovky bílých plachetnic, C G C E7 potopí se bezejmenné, nezbude z nich vůbec nic, F G C E7 jsou to rodné sestry písní, které kdysi zazněly, Am Dm Am E Am polechtaly, pohladily, a pak někam zmizely. Em Am Em Am jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop, C G C E7 veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob, F G C E7 snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý, Am Dm Am E Am proto jachta jede ztěžka na konci té flotily. Em Am Em Am Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí, C G C E7 pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí, F G C E7 a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky Am Dm Am E Am vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.