Újezd

A C#m Bm D A C#m Bm D A C#m viktor dnes nemá chuť jít s ostatníma ven Bm D jeho svět se smrsknul na postel a časopisy A C#m počítá šedý vlasy před zrcadlem Bm D ani svoji reginu už nemiluje jako kdysi A C#m nezvedá telefony / nečte maily / nevychází Bm D nechce teď vědět co se venku za zdí vlastně děje A C#m když kouří z okna tak si nejdřív zapne bundu na zip Bm D roztáhne závěsy a vajgl hodí do závěje A C#m už kdysi ve škole zůstával často sám Bm D ostatní jezdili na chaty a na koupaliště A C#m on seděl v paneláku s knížkou dokořán Bm D a snil o tom že špatný teď je předzvěstí pro lepší příště A C#m ve frontě na obědy rozhlížel se kolem sebe Bm D a když ji uviděl tak celej den měl hnedka lepší A C#m a i když zdálo se že její vlasy neznaj hřeben Bm D za celejch osm let si toho ani jednou nevšim A C#m Bm D A C#m pátého března roku dva tisíce šest Bm D asi v půl sedmé ráno začal psát dopis A C#m o tom že je klidně možný že mohl se splést Bm D že jeho hlava často hlouposti tropí A C#m ale že cítí že chtěl by s ní být Bm D potom hrozně se bál co ho ve schránce přivítá A C#m tak přestal brát poštu pro duševní klid Bm D než další rok s maturitou opustil zwittau A C#m lidi se mění s tím jak schne jim inkoust na občance Bm D už dávno přistih se že zapomněl na její jméno A C#m už dávno nemyslí na pavouky v poštovní schránce Bm D už dávno sdílí svoje dva plus jedna s jinou ženou A C#m koupili psa a on ho každý ráno v sedm venčí Bm D a pak se vrací domů ke snídani do postele A C#m a čára života je každým dnem menší a menší Bm D teď už si nedovolí chovat se tak nedospěle A C#m Bm D A C#m regina nechápe proč viktor zamyká se doma Bm D ve svojí pracovně kde nemá nic / jen cigarety A C#m kouká se na město a říká jí že píše román Bm D ve skutečnosti má napsanou asi půlku věty A C#m nechce se smířit s tím že minulost už nevyřeší Bm D že každej rok zmrzne zem a v květnu zase tajou ledy A C#m chybí mu někdo na koho by se moh denně těšit Bm D na těch pár vteřin v poledne ve frontě na obědy A C#m lidi jsou směšný když šířej zvěsti Bm D kterým pak stejně ani sami neuvěří A C#m že můžou bejt šťastný z cizího štěstí Bm D i když jim zalízá do jejich starejch peřin A C#m že jim to vůbec nevadí / že nejsou děti Bm D že hlavní přece je: každýmu dle jeho přání A C#m že jsou za to rádi / že slova a věty Bm D nás přece v pětadvaceti už nemůžou zranit A C#m Bm D -------------------------------------------------------------- -- Krach na burze -- G tohle je malý krok pro lidstvo ale velký pro mě D řekla mu když se probudila v jeho domě C a v televizi hlásili přeháňky a kroupy G D občanku do kapsy / na cestu lístek koupit G na balkonech visí kusy schnoucího prádla D zubní pasta padá na dno umyvadla C do termosky kafe s rumem a pevný boty G D už se těší na večer / celý to: já měla fajn den a co ty G přes tu noc jí na plicích vykvetly lekníny D pět set dní skládala opuštěné peřiny C neděli co neděli vyprat zaschlá přání G D a pohlížet na svět jak na prázdnou ranvej před přistáním G nechala lístek na kuchyňský lince D že dřív žila v kružnici a teď chce žít v přímce C že chce vrátit se znova a pak znova každý den G D že si udělá klíče / večer určitě přijde C G D a pak v práci škrábe jeho jméno do desek C G D na chodbách tančí / jak balerína nese se C G D jak starý pirát který našel nový cíl C G D C C v kanceláři v praze 7 v holešovicích G po obědě na tržnici kupuje růže D má to dělat chlap ale i ženská může C když už vydělává na svůj vlastní život si sama G D a z nebe se snáší šedý ocelový lana G je jak porouchaný vůz na dálnici prázdné D chvíli světla svítí potom všechno zhasne C chvíli stěrače stírají potom déšť sklo smáčí G D vítr trhá kořeny květů v květináčích G je jak nomád, co věčně hledá nový kvartýr D sprinter se třemi ulitými starty C její srdce našlo dům / teď po letech šťastná je G D jenže krach na burze zvýšil prachy za nájem G její hrdina co vynořil se během chvíle D po pátým pivu a šestý tequile C aby zajistil že cesty domů budou rovný G D je jen zloděj lidí s kaperským listem od královny C G D vrátí se do jeho bytu uspěchaná C G D je na nohách od samýho rána C G D a místo večeře a otevřené lahve vína C G D C C vidí svoje jméno vepsaný v pavučinách G nechce se hádat, jenom trochu nenávidí D všechny ty hloupý a důvěřivý mladý lidi C jejich boky štíhlé / tváře propadlé G D co potkává je na ulici v zrcadlech G tohle je malý krok pro lidstvo ale velký pro mě D řekla mu když se objevila v jeho domě C a pak přes okraj malé cihlové zídky G D vidí ostnatej drát a masožravý kytky C G D vidí samu sebe jak z televizní znělky C G D jak ho líbá / hází rtěnku do kabelky C G D jak píše vzkaz / jak ho pokládá na linku C G D jak žije v kružnici a on si kreslí přímku G D D C -------------------------------------------------------------- -- Pamětník -- Bm G Bm G Bm G v kuchyni pamětník pouliční války Bm vzpomíná jak mu dřív bejvalo třiadvacet svět mu byl bližší G v ulicích střelci / baseballový pálky Bm a každej den blokády / průvody / demonstrace za vzduch čistší G za závěje v lednu / za slunce v září Bm za návrat nocí strávených v parku G s vínem co šumí a krví v tvářích Bm a v nejhorším nebát se vytáhnout samopaly G Bm na další válku G v kuchyni pamětník života na dluh Bm kouká na ulice co už mu dávno nepatří už se nemá kde schovat G prázdný jsou blokády ze starejch hadrů Bm na podzim odešli poslední sestry a bratři teď chtěl by znova G telefon zvednout / zavolat domů Bm říct starý mámě o kapesný G a taky vědět že v bodě zlomu Bm není normální na sebe vytáhnout samopaly G že to se nesmí G v kuchyni pamětník pouliční války Bm vzpomíná jak sám dřív převracel popelnice a metal dlažky G dával si s partou sraz dole u aralky Bm a večer pak pod mostem tajně trápili plíce tabák a vážky G vytáčí číslo uložený Bm už zas by šlapal na vrzavý prkno G dlouho to zvoní / nikdo tam není Bm za kopcem na nebi mraky se změnily v samopaly G Bm stačilo mrknout G Bm G Bm G Bm G Bm -------------------------------------------------------------- -- Longyearbyen 9171 Svalbard -- G D Em C G D Em C G D v městě kde je o půlnoci den Em C vybrali si místa v restauraci G D ona říkala že miluje ten mráz Em C a že prý kde už byla nerada se vrací G D a venku létem tetelí se chladnej vzduch Em C byli sami s přesilou polárních lišek G D a on věděl že to skončí no a pak Em C zalezou zase každej do svý skrýše G D sedli si u stolu proti sobě Em C a chvíli tiše jen zírali na tu krásu G D není jednoduchý utéct tam kam chceš Em C Em Am G není jednoduchý utéct všem těm hlasům G D to město před očima mění se jak stín Em C vítr mu čechrá jeho dlouhý šedý vlasy G D nebe se zatáhlo a začal padat déšť Em C a liščím svědkům venku zmokla srst do krásy G D město jak peřina pak přikrylo vše živý Em C na jejich bedra tiše svalilo svý viny G D a všechny ideály změnily se v prach Em C a potom zmizely pod tunou černé hlíny G D říkal že sníh a mráz mu trochu pomáhá Em C zapomenout jak byla praha hezčí G D a že i když v dešti kružítek prý mokne rád Em C Em Am G v hlavě mu pořád hučí z těch krvavejch řečí G D pak po jídle jí říkal: co teď dál? Em C že prý všechna řešení jsou nutně špatná G D a venku bylo aspoň mínus deset Em C a v jejich srdcích bylo aspoň mínus patnáct G D říkal že nerozumí světu tak jak je Em C a proto pije denně láhev vína G D a že prý můžou počkat na polární noc Em C ale ta zima uvnitř nebude už jiná G D a byl to krásnej den / fakt krásnější než ty Em C který vídaj denodenně na újezdě G D a kolem vidí lišky / ptáky / oceán Em C Em Am G okolní město v bílý mramorový vestě G D že lidský oči jsou jen dvě díry do hlavy Em C říkal jí pod norskou vlajkou u letadla G D nechápal proč je tolik těžký říct že dost Em C uklidit celej dům a vyprat prostěradla G D a místo lišek táhnou páry na petřín Em C a místo oceánu piva na náplavce G D a místo sněhu těžký kapky šedivý Em C říkaj že všechny věci dějou se moc krátce G D říkal, ať navštíví ho třeba za týden Em C že nechce myslet na to, co teď asi přijde G D že prý ho najde možná v kotvě ve tři ráno Em C Em Am G že prý ji letos ještě strašně touží vidět -------------------------------------------------------------- -- Poslední performance Daniela Moora -- A# F Gm Dm D# D# F A# F Gm Dm D# D# F A# F Gm daniel moor vstoupil dvanáctého června nula pět Dm do prázdné galerie D# usednul na židli doprostřed místnosti F zatáhl závěsy a zamkl dveře A# F týdny se vlekly jako ještěrky na slunci Gm Dm jako svědci náhodné havárie D# jako kapky na skle jedoucího vozu F jako hlasování o důvěře D# pak přešel podzim Gm a lidem začal padat do kávy F prosinec A# F Gm moorova žena vychovává sama čtyři děti Dm pracuje v restauraci D# každej den do půlnoci obsluhuje na sídlišti F zpovykané opilé hosty A# F Gm nejstarší syn má jedenáct let / půjde na gymnázium Dm teď po třech operacích D# může být rád že slyší všechno to ticho F co se po zdech plíží / zalézá pod kosti D# může být rád Gm že vidí / že cítí / že chodí F aspoň že tak A# F Gm léta jdou dál a moorově dceři už je patnáct Dm taky se chytla party D# vlasy má na růžovo a střídá se v náručích F šedivějících třicátníků A# F terciánky berou ji teď mezi sebe Gm Dm kupujou trávu od kluků z kvarty D# schází se u kostela a každej pátek večer F buďto na nádražce nebo na slamníku D# a v půl druhý ráno Gm potmě hledaj cestu domů F nazpátek A# F na divoký šárce letos v lednu Gm Dm napadla spousta sněhu a mezi závějemi D# žlutý vlčí oči pozorujou město pod sebou F jak dýchá / jak mu tváře planou A# F v obývácích lidi jak igráčci Gm Dm v očích maj záznamy všech výher / proher / remíz D# je za remízu bod / za výhru tři F no a za prohru dlouhý a těžký ráno D# nad galerií Gm snáší se poslední vločka F přišlo jaro A# D# F A# -------------------------------------------------------------- -- Co s malým Adámkem -- F#m A D A D F#m D A F#m A všem jim bylo osmnáct když obsadili nejlepší místa D A malej adámek s julií v zaplněným kině D F#m kamarádi budou se mu smát že zesláb a vyměk D A a místo na dno půllitru teď kouká se na světla výstav F#m A věděl, že rád by ji objal a držel než budou starý D A a možná s lahví vína jen tak sednul si k závodní dráze D F#m možná ji jakoby náhodou položil do trávy na zem D A a koukal se jak dole závoděj motokáry F#m A možná ho nechá se před sebou shýbat a po břiše plazit D A a on to udělá a ztratí už navždy v jejích očích jméno D F#m lepší je zdolávat everest v sandálích nejtěžší stěnou D A než stydět se před světem vždy když dva lidé jsou nazí F#m A člověk je slizkej a bílej a vypadá potom jak kostra D A zatím mu stačí že záviděj všichni její starý známý D F#m možná že jednou ten everest nakonec zdolají sami D A je přece skvělý mít plány který se nemůžou posrat F#m A D A D F#m D A A F#m A julie čeká na adámka před pátou u motorestu D A schválně si zrušila oslavu a on si přesunul schůzky D F#m a potom chlubí se že mluví švédsky a on zase rusky D A i když oba zvládnou stěží zeptat se správně na cestu F#m A možná že ztratí se za městem a po ránu budou se vracet D A a všechny obavy jak pára na chvíli za obzor zmizí D F#m a budou nazí a krásní jak ti dokonalí v televizích D A adámek po cestě domů zase splete se na křižovatce F#m A a potom visí jí na rtech a ona říká mu na co teď myslí D A kolem je vyprahlá poušť a rychle docházej zásoby jídla D F#m a při každý otázce slabika váží jak cihla D A proč tíha týhle chvíle vysává z plic všechen kyslík F#m A možná že vrátí se domů a slíbí si splnit svý přání D A a budou po cestě mávat na ty kteří neví co dělat D F#m adámek vryje svůj podpis do jejího bílýho těla D A je přece skvělý mít plány / je přece tak skvělý mít plány F#m A D A D F#m D A A F#m A D A D F#m D A A F#m -------------------------------------------------------------- -- Ernie -- G A9sus4 Em C C/H G A9sus4 Em C C/H G ernie měl po ránu okno jak blázen A9sus4 takhle se stávaj z lidí navěky zrádci C vytěsněj z hlavy přežitý fráze C/H A9sus4 a pro jistotu spláchnou všechny připomínky G řeknou si, že přišel čas vytrhat stránky A9sus4 začít vstávat v šest / možná si najít práci C zahodit klíče nebo vyměnit zámky C/H A9sus4 přestat vyhlížet bod kde se protínaj přímky C z okna když před spaním kouká Em D ulice nekončí / černí psi za stromy G Fabie / Corrolly na předzahrádkách A9sus4 v hospodě chlapům už odmítaj dolít C z okna když před spaním kouká Em D spálení motýli ztrácejí vědomí G podlaha ložnice kluzká a vratká A9sus4 a z východu křičí dva panáci v poli G A9sus4 Em C C/H G ernie má strach chodit sám po trati A9sus4 v týhle čtvrti prý ležej jen samý pasti C aspoň že vypadá to že se tu dva lidi ztratí C/H A9sus4 aspoň na tenhle úkol je snad město dost velký G můžou v něm v pohodě oba žít spolu A9sus4 stačí vytáhnout blok / v něm si rozdělit části C uprostřed nechat malou neutrální zónu C/H A9sus4 a v ní chodit na panáky do večerky C z okna když ráno se kouká Em D nový den rodí se / nový den / starý cíl G autobus do práce odjíždí s prázdnou A9sus4 a nad řekou mlha jak vojsko se řadí C z okna když ráno se kouká Em D hadráři bez vizí kouří na silnicích G nemluví / šeptají / slova jim váznou A9sus4 ztratili jména když pláchlo jim mládí G A9sus4 Em C C/H G loni v září v sáře vybouchly saze A9sus4 teď bydlí na újezdě s kámoškou z dětství C máma má strach z trávy / z extáze C/H A9sus4 ve velkým městě prý bývá to běžné G ernie zas vysává blond vlasy z peřin A9sus4 újezd je pro něj jak vedlejší vesmír C a lepší je doufat než opravdu věřit C/H A9sus4 že ona má život v němž se obejde bez něj C z okna když k večeru padá Em D ulice bortí se / mizí do neznáma G baráky z betonu drolí se na prach A9sus4 ta noc bude špatná C sáře je dvacet a ráda Em D chodí pít víno se staršíma klukama G přes den pak učí se na zkoušku z makra A9sus4 je rok dva tisíce patnáct G A9sus4 Em C C/H G A9sus4 Em C C/H A9sus4 G -------------------------------------------------------------- -- Kosovo-- F F F hranice jsou už zavřený a jícny pušek hladoví A# albánka sama v přízemí se schovává před vojáky F pod betonovým schodištěm a ztrouchnivělým trámovím A# odvrací hlavu od křoví kde často číhaj přízraky Dm a vlhký šedý pondělí jí smáčí vlasy ostošest A# když přemýšlí o nevinných co nezůstali nevinní Dm a její tvář je průsvitná jak starý bílý palimpsest A# a v noci po ní volají zlí poltergeisti ze skříní F F F teď její dům je cizí hrad a její tělo cizí chrám A# když zavře oči / zdá se jí že země kolem ní je jiná F a svědomí ji polyká jak černá tlama dokořán A# jak velkej pták co v hlavě hnízdí / každou noc se připomíná Dm jiný děti z jinejch států učí se střílet ze stejnejch pušek A# na stejnejch hrobech potom leží stejně popravený u zdi F občas jim chybí druhá půlka / druhá půlka stejný duše A# která chytí je za ruku / chytí / chytí a nepustí F F F hranice jsou už zavřený a vojáci se řítí vpřed A# a nejdřív místo do lidí střílejí do osobních tygrů F a dobrý zprávy nepřichází / kdy nějaká přišla naposled A# snadný je najít nový cíle / krvavý nebe slaví výhru Dm albánka opustí svou skrýš a zbyde po ní jenom stín A# jako když hodíš sníh do vody a on v ní zmizí jak zlý slova Dm lidi jsou ve všech zemích stejný / vyrostli ze stejnejch plín A# A# to jenom některý z nich mají ještě furt za co bojovat F F A# A# Dm Dm A# A# F F A# A# Dm Dm A# sedmdesát jedna lidí vařených v mrazícím boxu A# cesta za životem končící v paradoxu F srdce chce brečet mozek se stydí F nejen pro těch sedmdesát jedna lidí